Rašeliniště a klima

Co mají rašeliniště společného s klimatem?

V zamokřené, bažinaté půdě se zbytky rostlin kvůli nedostatečnému přívodu vzduchu úplně nerozložily a po tisíce let se z nich vytvářely vrstvy rašeliny, silné i několik metrů. Během svého života tyto rostliny odebíraly z atmosféry klimaticky škodlivý CO2 (oxid uhličitý). V rašelině zůstává trvale vázaný jako uhlík. Proto se ložiskům rašeliny říká „uhlíkové jímky“.

I v neporušených rašeliništích bez přístupu kyslíku však rašelinu rozkládají bakterie. Při tom nevzniká CO2, ale metan (CH4), unikající z půdy do atmosféry, kde také ovlivňuje klima. Uhlíková bilance přírodních rašelinišť ovšem zůstává silně pozitivní. Pokud se však rašeliniště kvůli těžbě odvodní, do rašelinného tělesa může pronikat vzduch a rašelina se mineralizuje. V důsledku toho z ní uniká obrovské množství CO2 a navíc i oxid dusný (N2O), jehož klimaticky škodlivý účinek je ještě mnohonásobně (přibližně 300x) vyšší než u CO2. Odvodněná rašeliniště tedy ztrácejí svou důležitou funkci úložiště uhlíku a místo toho se stávají zdrojem skleníkových plynů, takže významně přispívají ke změně klimatu. Ničení rašelinišť uvolňuje víc CO2 než mezinárodní letecký provoz!

Rašeliniště a podnebí spolu úzce souvisí. Na jedné straně neporušená rašeliniště absorbováním oxidu uhličitého po tisíciletí zpomalují zvyšování teploty na Zemi. Na druhé straně klima ovlivňuje rašeliniště. Doposud reagovala na výkyvy klimatu silnějším nebo slabším růstem. Neporušená rašeliniště jsou setrvačné ekosystémy a dokáží se sama dobře regulovat. Mohou tak přežívat období sucha bez trvalého poškození. Poprvé v historii Země však rychlý globální nárůst teploty působí na již narušené rašelinné ekosystémy. To může být fatální, protože od určitého stupně narušení rašeliniště ztrácejí schopnost ukládat uhlík a uvolňují do atmosféry oxid uhličitý, ovlivňující klima.

Rašeliniště hrají více než kdy předtím důležitou klimatickou roli. Jsou to cenné zásobárny vody a mají pozitivní vliv na mikroklima.