Cesta časem na rašeliništi Schrems

Původní stav vrchoviště u Schremsu byl až do 80. let 20. století těžce ovlivňován těžbou rašeliny. Rašeliniště tu vzniklo po poslední době ledové (asi před 10 000 lety). V posledních desetiletích byl poznán jeho význam. Ve vytěžených úsecích se dodnes nachází několik málo přirozených rašelinných lesů a řada rašeliništních biotopů. Ve starých prohlubních po těžbě rašeliny nacházíme mozaiku otevřených vodních ploch, náplavů a dalších cenných regeneračních stádií rašeliniště.

Dnešní status ochrany

V komplexu rašelinišť mezi obcemi Schrems, Gebharts a Langschwarza je v současnosti vyhlášena oblast Natura 2000, lokalita v rámci území „Waldviertler Teich-, Heide- und Moorlandschaft“ podle směrnice o stanovištích a ramsarská oblast „Teichviertel, Moor- und Flusslandschaft Waldviertel“. V roce 2000 bylo 119 hektarů vyčleněno jako přírodní rezervace „Schremser Hochmoor“ a prohlášeno přírodním parkem.

Chráněné přírodní území (oranžově, asi 300 ha) a v něm plocha přírodního parku (žlutě, asi 119 ha)

Milníky vývoje

• začátek 19. století: využívání rašeliniště při ruční těžbě – rašelina jako otop, hnojivo a podestýlka
• 1818: rozdělení rašeliniště Schremser Moor na 54 těžebních pozemků „původních majitelů domů“
• 1887 až 80. léta 20. století: komerční produkce v továrně na rašelinovou podestýlku
• 1999: vyhlášení ramsarského chráněného území „Waldviertelské rybniční, rašeliništní a říční krajiny“
• 2000: 119 hektarů je chráněno jako přírodní park
• 2002: otevření vyhlídkové plošiny „Nebeský žebřík“ (Dolnorakouská cena za dřevostavbu)
• 2003 až 2006: revitalizační opatření v rámci Programu rozvoje venkova
• 2006: otevření informačního centra přírodního parku a ramsarského území „UnterWasserReich"
• 2014: naučná stezka v rašeliništi se stává „Dolnorakouskou tematickou stezkou roku“
• 2016: ocenění „Přírodní park roku“
• 2016: UnterWasserReich se stává „Turistickým top cílem Dolního Rakouska“
• 2017: zahájení projektu INTERREG ConNat AT-CZ, rašeliniště Schremser Moor je zařazeno jako pilotní lokalita
• 2018: cena za ochranu přírody „Brennessel – Blühendes Österreich“
• 2019: sestavení plánu péče v rámci projektu „ConNat“ v programu Interreg
• 2019: vypracování dlouhodobé koncepce přírodního parku

Těžba rašeliny

Ruční těžba rašeliny podle staleté, již téměř zapomenuté tradice se nazývala „borkování“. Rašelina je organický hořlavý půdní materiál, vzniklý v bažinách z neúplně rozložených rostlin. Kromě výroby tepla se používá také jako hnojivo a stavební materiál.

V současné době se lidé na celém světě snaží používání rašeliny zastavit, protože její těžba nevratně ničí rašeliniště.

Těžba rašeliny

Ruční těžba

V roce 1818 bylo rašeliniště Schremser Moor rozděleno 54 „původním majitelům domů“ a těžkou ruční prací („borkováním“) se zde dobývala rašelina na topení, hnojení a podestýlku. Dělníci při tom stáli na těžené ploše, tzv. lavici. Před „borkováním“ se rýčem odstranila vrchní vrstva půdy pokrytá rostlinami, zvaná mourovka. K rýpání se používalo naostřené „želízko“. Touto lopatkou na krátké násadě se odpichovaly stejnoměrně široké a dlouhé kvádry rašeliny. Vyrýpané rašelinové cihly se vyhazovaly nahoru z těžební jámy a ukládaly do „figur“. Rašelina se sušila venku nebo pod přístřešky. Po třech až čtyřech týdnech se horní cihly odebraly, zbytek se otočil a přeskládal. Pětikilogramová cihla vážila po vysušení pouze jednu šestinu své původní hmotnosti.

Strojní těžba

Později se začaly používat stroje k rýpání rašeliny, ale i k získávání suroviny pro rašelinu lisovanou do forem a k výrobě rašelinné drti a podestýlky. Od roku 1887 až do 80. let 20. století ve Schremsu fungovaly továrny na zpracování rašeliny. Sílilo odvodňování využívaných ploch rašeliniště, začala se používat motorová čerpadla. Nakonec se těžba rašeliny přestala vyplácet. Dnes je na území, kde se těžila, oficiálně vyhlášena přírodní rezervace. Místní lidé je však samozřejmě i nadále nazývají tradičně „Torfstich“.